RedBull 400 – tak trochu jiný závod

V sobotu 13. září se poprvé na českém území představil závod, který tak trochu klame. Číslovka 400 totiž označuje 400 m, které je potřeba urazit ze startu do cíle. Kdo někdy běhal, ví, že uběhnout 400m není až takový problém. Ale záludnost RedBull závodu spočívá v tom, že tuto vzdálenost musíte urazit směrem ke skokanskému můstku, konkrétně až do míst, ze kterých se skokani pouštějí do nájezdové stopy, tedy prostě na samotný vrchol. Vzhledem k tomu, že jsme skupina, která se ničeho nezalekne, hned při otevření registrací jsme byli za jedno, že to musíme vyzkoušet. Ač navyklí běhat různé “prasárny” tohoto ražení, na vrchol můstku žádný z nás ještě neběžel. Úvaha tedy byla jasná, vyzkoušíme a uvidíme. Do hry se pustila naše přebornice v běhu do schodů Lenča Švábíková, specialista na kombinaci veslo-běh Lukáš Jíra a trenér Honza Pernica. Hodně nás oslovila první cena v kategorii družstev . možnost proletět se RedBull letadýlky s týmem The Flying Bulls a proto jsme složili také smíšenou štafetu, kterou doplnila z našeho týmu ještě běžkyně Radka Hanzlová a z Dukly jsme si “zapůjčili” půlkařského specialistu Mirka Buriana. Jako revanž jsme duklácké štafetě mužů dali našeho borce Dana Grecmana.

Vzhledem k počtu přihlášených mužů se nejprve běžela kvalifikace. S tou jsme si poradili bez problémů a Honza i Lukáš se s přehledem kvalifikovali. Trať kvalifikačního závodu měřila “pouze”  něco okolo 250m, ale za to se díky skokanskému bubnu jednalo o část nejvýživnější. Stoupání dle informací pořadatelů dosahovalo v nejtěžších pasážích až 37°. Spíše než běžecký závod to v této pasáži připomínalo rychlostní lezení, protože většina závodníků volila styl “po čtyřech”, nicméně laktát v nohách byl tak jako tak u všech náramný. Na trati se objevili také závodníci známí ze závodů světového poháru towerruningu (Miklosa, Čelko aj.) a zároveň borci napříč celým sportovním spektrem – lyžaři, atleti, triatlonisté apod. Bylo to hodně zajímavé srovnání různých sportovních odvětví. Stejně jako naši borci si s kvalifikací poradili bez problémů i největší favorité Miklosa a Čelko. Celkem bylo 5 rozběhů po 50 účastnících a do finále A jich postupovalo rovněž 50. Kvalifikační výkony se pohybovaly okolo 2min a nejlepší čas ze všech kvalifikantů měl Mirek Burian (2:00.91).

Následovala přestávka v trvání asi 1,5hod a pak byly na řadě štafety, které se nás opět týkaly. Posun časového pořadu nám trochu zhatilo taktické plány nasazení závodníků na jednotlivé úseky. Finále ženského závodu bylo stanoveno 15min po doběhu štafety a vzhledem k tomu, že Lenča byla naše želízko do hlavního závodu, rozhodly jsme se ji pošetřit nasazením na první “rovinatější” úsek. Míra Burian si řekl o nejtěžší druhý úsek ač se mohl rovněž pokoušet, jako vítěz kvalifikace, o velmi kvalitní umístění v A finále mužů, které bylo po štafetách asi po 30 minutách. Třetí úsek vyšel na Radku, kterou čekal v pondělí ještě jeden důležitý start na dráze na Slovensku a cílem bylo, aby také ušetřila nějaké síly. Na poslední úsek se pak postavil trenér Honza Pernica. Po startu se naše štafeta zavěsila na druhé místo mezi smíšenýma a až do třetí předávky tento post kontrolovala, avšak ve finiši už nenechala nikoho na pochybách pro jaké umístění si dojela a s náskokem cca 30sec, nakonec s přehledem zvítězila. Dokonce i mezi čistě mužskými štafetami bychom si nepočínali vůbec špatně (6.místo celkově). Velký respekt patří štafetám hasičů, kteří celou vzdálenost absolvovali s hasičskou přilbou na hlavě. Mužské štafety vyhráli borci z Trutnova před atletickými specialisty z Liberce a ASK Slavia Praha.

Nelze říct jak velký podíl na celkové únavě na startu finálových běhu jednotlivců měla štafeta, ale faktem je, že tuto únavu rozhodně nezmenšila. Nejlépe z našeho týmu si dle předpokladů vedla Lenka, která až do půlky závodu bojovala o stupně vítězů. První dvě závodnice zde už byly trochu vzdáleny, ale ostatní posty byly vzhledem k náročnosti tratě stále otevřeny. Nakonec už v sobě však Lenka nenašla síly na útok na bednu a musela se spokojit s 6. místem, které je však v této konkurenci výborné. V konci ji ještě předčila naše dřívější členka Egle Uljas (5.m). U mužů to byl na čele souboj na ostří nože, do kterého však naši závodníci příliš nepromluvili. Na Honzovi byla patrná únava ze štafety a své udělala i bolavá achillovka a v cíli vzal za vděk 25.místem (5:04), Lukáš Jíra pak finišoval na 37.místě (5:33) Nelepší borec ze Slovinska, který se specializuje na tyto závody, zvládl celou trať za neskutečné 4:03 minuty.

Na závěr lze jen poděkovat organizátorům za perfektně zorganizovaný závod, který měl úžasnou atmosféru, o kterou se svým dílem postaral akční komentátor a skvěle načasované počasí. Věříme, že si tento závod najde své tradiční místo v závodním kalendáři a jeho popularita se bude zvyšovat ač by bylo na škodu, kdyby se z něj stala masová akce, kterou by si závod tohoto typu rozhodně nezasloužil. Cesta kvality na úkor kvantity je určitě správná.

 

 

 

 

 

Výsledky:

Muži

1.Miklosa Matjaz (SLO) 4:03

2. Novak Simon (SLO) 4:12

3. Čelko Tomáš (SVK) 4:13

 

Ženy

1. Grohová Karolína (CZE) 5:09

2. Erbenová Helena (CZE) 5:16

3. Beroušková Kateřina (CZE) 5:18

Štafety

Muži

1. Olfin car vella Trutnov 2:24

2. SC Slovan Liberec 2:27

3. ASK Slavia Praha 2:31

Smíšené

1. Perňa System 2:44

2. Do výšin bez laktátu! 3:13

3. Gunners 3:45

 

Kompletní výsledky zde

Foto zdroj: blog RedBull